časopis na obrodu rodnej kultúry, prírodného života a duchovna

hlavná strana

Fenoménem české hudby je folk, v Čechách to neustalo.                 Ladomíra píše

Slováci jsou nejhudebnějším národem světa, tak

PROČ SE NA SLOVENSKU NEHRAJE PO SLOVENSKY?

5.3.13

Poslední dobou mě v souvislosti s projednáváním procent slovenské hudby v rozhlase pronásleduje myšlenka, proč se v Čechách hraje česky a na Slovensku je to takový problém. V českých rádiích je skutečně slyšet češtinu mnohem častěji než na Slovensku slovenštinu. V procentech to sice nevím, ale byla i taková rádia, která hrála jen česky. Proč?

Češi rádi zpívají a rádi vědí, co zpívají. Češi rádi hrají na kytary u táboráků a je jim jedno, jestli písnička, která se hraje, je od Olympicu, nebo je lidová, nebo je od Kryla – je dobrá, když vyjadřuje nějaké pocity jejich duší. Aby vyjadřovala, co cítí, musí být v češtině – no slovensky se občas zpívá taky J

Folklór, jak ho známe na Slovensku, je nádherné dědictví slovenského národa a osobně, díky tomuto nepřebernému množství dochovaných lidových písní, nápěvů a tanců, považuji Slovensko za nejhudebnější národ světa. Protože, vidět na folklórních slavnostech, a je jich po Slovensku více než dost, hrát, zpívat a tancovat folklórní soubory, je skutečně nezapomenutelný hluboký zážitek. Člověka až mrazí v zádech z tolika vybuděné živy, z toho mohutného chóru vícehlasů, z té překrásné přehlídky rytmů a melodií, z té dokonalosti muzikantského umu, kdy každý hlas a zvuk všech nástrojů proniká až do morku kostí... A ty tance! Zkrátka nemám slov!

A mezi posluchači vidět všechny věkové skupiny, děti vesele skotačí, mladíci  v povzdálí vytáčejí sukně děvčatům, nebo se přidávají se svými housličkami a trilkují s vystupujícími. A starší z plna hrdla zpívají a pohupují se do rytmu svojí oblíbené písničky a celé to představení je jedno obrovitánské bijící srdce.

Tak proč se na Slovensku v rozhlasech nehraje slovensky?

Protože někdo jednou řekl dost?  A potud je to folklór a odtud je to nic – zakonzervoval tu nádheru do muzea a to, co žije v lidech, už je jen vzpomínkou. Žádný vývoj, žádné pokračování – stále to stejné pořád dokola.

A to je ten rozdíl -  v Čechách to neustalo, nezastavilo se to, stále to žije, přerodilo se to. Z folklóru se stal folk. Nabyl sice úplně jiné podoby, ale zůstal živý – lidový, masový folk. Lidových písní se v Čechách zachovalo jen velmi malé množství, v porovnání se Slovenskem, a ani jejich barvitost se nedá srovnávat. Ale Češi to vyřešili po svém – chtěli se zkrátka bavit a zpívat a tak vznikali nové a nové písně a nové melodie. A tak vznikl i folk – jednoduchá písnička s jednoduchým doprovodem, vyjadřující cítění konkrétního člověka – novodobý folklór.  V Čechách je velké množství folkových festivalů, folk se hraje v rádiích, na zábavách, na plesech, u ohňů a oslavách, folk se hraje dokonce i na křtinách a pohřbech – je zkrátka lidový a zlidovělý.

Díky větrné české povaze získal neskutečně mnoho podob - melodicky si vzal doslova od všeho trochu – nejčastěji sice stále zaznívají anglosaské melodie, ale dají se najít i irské lidové, blues, tango, dokonce i rap, rege, jazz, a bůhví jaké styly až k českým, moravským a slovenským lidovým melodiím. Češi jsou zkrátka dost stylově rozlítaní.

Slova jsou ale vždy česká a vždy je jim rozumět a vždy si v nich člověk může najít kus života – svého, nebo jiného – buď se vžije, nebo porozumí. To je ta lidovost, která se zachovala, je v nich zkrátka napsán příběh obyčejného člověka. A to se lidem líbí. Tím žijí. To zpívají, to tančí, to prožívají anebo chtějí prožít.  

foto: Ladomíra, Slav

podobné články:

5.3.13 Najpopulárnejší maliar bol Adolf Hitler SLOVENSKÝ JAZYK NIE JE POPULÁRNY?

 hlavná strana