„Keď pôjdem do sveta na skusy šťastie hľadať svoju píšťalôčku nenechám doma ležať…“ 

„…píšťalôčka moja beriem ťa so sebou  keď mi bude smutno zapískám si stebou…“ 

Hovory samozřejmě byly součástí koncovkového soustředění – hovořilo se o vlivu koncovky na lidskou bytost, na její duši, tělo i ducha. O vlivu na společnost. O spojení s přírodou díky koncovce. O spojení s ostatními bytostmi všehomíru. Zazněli i historické souvislosti. A především hudební souvislosti – že se dá hrát i bez hudebního sluchu, že se dá hrát ve skupině, aniž by to bylo falešně, že se dá hrát v jednom rytmu, na jedné společné vlně. Žiarislav odpovídal na všechny otázky vědomě, v souvislostech a v mnoha rovinách. Ďekujeme.

„…s tebou si zaspievam aj si zatancujem vo svete ďalekom bez teba nebudem.“

Bylo tu veselo i hloubavě, hovořilo se, hrálo se, dumalo se, debatovalo se, rozjímalo se, cvičilo se. Bylo tu slunečno ale i mrazivo – takže jsem se hřáli u ohně a pili horký čarovný čaj. Procvičovali těla i ducha, hudbou i pohybem.

I já se před čtyřmi roky vydala na cestu koncovky a kdykoliv se dotknu této čarovné píšťaly, cítím klid a mír, příval živy i naplnění v rozjímání, radost a plamínky veselí, plynutí vesmíru. Cítím sjednocení s všehomírem a vyrovnání všech čtyř živlů. Je to pro mě vždy krásný osvobozující zážitek.

Na soustředění cesty koncovky jsme se setkali sami se sebou i s ostatními na společné cestě – na cestě koncovky.

 Ladomíra o Cestě koncovky 14.-16.10.11

Cesta koncovky – stretnutie na medzi bolo ako znovuzrodenie

Nevedel som, že toto je Žiarislavovo učenie, povedal som si vduchu, že je to nejaký staroslovanský smer , ktorý sa dodnes zachoval nejakým tajným spôsobom na salašoch, či inak. Žiari mi síce odopovedal na všetky otázky a z odpovedí vyplynulo, že tento vedomecký smer takto on ustanovil, ale vzápätí mi podal dosť správ, ktoré z môjho uhlu pohľadu svedčia o tom, že sa jedná o napojenie na starý duchovný prúd. Viem, že keď si to niekto prečíta, môže to znieť podozrivo, akože sekta a tak, ale keď si to ja pozerám po vetách a slovách, nič také podozrivé nenachádzam, hlavne keď si ozrejmím slovník. Nebolo veľmi teplo, ale počas rozjímaní, cvičení, či obradov som teplo cítil. Poriadne teplo, už pri pozdrave koncovky. Cítim z Cesty koncovky duchovnú silu, ktorá ôže pomôcť prežiť aj v ťažkých chvíľach. Zvlášť som si obľúbil obrad „Spolu jedna rodina“, ktorým spe pred záverečným obradným pozdravom na učeniach robili spoločný rozfuk. Teraz už rozumiem, prečo toľko ľudí nosí na stretnutia tento hudobný nástroj.

 Zoran