|
.
„Keď pôjdem do sveta na skusy šťastie hľadať svoju píšťalôčku
nenechám doma ležať…“
|
A
tak se na Medzi sešli ti, co jim koncovka zkřížila cestu -
ti, co se vydali na cestu koncovky. A bylo jich právě tolik,
kolik bylo třeba. Ani málo ani hodně – ti co už teď
vědí, že cesta koncovky je životní poutí.
Přišli
poutníci z blízka i z dálky a hned se to tu rozeznělo
zvonivými tóny koncových píšťalek. Nejdříve nesměle
a jemně, později vícehlasně a odvážně, až
se nakonec rozléhaly bubny doby a hromovaly písně ve stylu:
„Nad horou hromy bijú a v
hore vlky vyjú…“
„…píšťalôčka moja beriem ťa so sebou
keď mi bude smutno zapískám si stebou…“
Hovory
samozřejmě byly součástí koncovkového soustředění
– hovořilo se o vlivu koncovky na lidskou bytost, na její duši, tělo
i ducha. O vlivu na společnost. O spojení s přírodou díky
koncovce. O spojení s ostatními bytostmi všehomíru. Zazněli
i historické souvislosti. A především hudební souvislosti – že
se dá hrát i bez hudebního sluchu, že se dá hrát ve skupině,
aniž by to bylo falešně, že se dá hrát v jednom rytmu, na
jedné společné vlně. Žiarislav odpovídal na všechny otázky
vědomě, v souvislostech a v mnoha rovinách. Ďekujeme.
|
|
„…s tebou si zaspievam
aj si zatancujem vo svete ďalekom bez teba nebudem.“
Bylo
tu veselo i hloubavě, hovořilo se, hrálo se, dumalo se,
debatovalo se, rozjímalo se, cvičilo se. Bylo tu slunečno ale i
mrazivo – takže jsem se hřáli u ohně a pili horký čarovný
čaj. Procvičovali těla i ducha, hudbou i pohybem.
I
já se před čtyřmi roky vydala na cestu koncovky a kdykoliv
se dotknu této čarovné píšťaly, cítím klid a mír, příval
živy i naplnění v rozjímání, radost a plamínky veselí, plynutí
vesmíru. Cítím sjednocení s všehomírem a vyrovnání všech
čtyř živlů. Je to pro mě vždy krásný osvobozující
zážitek.
Na
soustředění cesty koncovky jsme se setkali sami se sebou i s ostatními
na společné cestě – na cestě koncovky.
Ladomíra
o Cestě koncovky 14.-16.10.11
Cesta
koncovky – stretnutie na medzi bolo ako znovuzrodenie
Nevedel som, že toto je Žiarislavovo učenie, povedal som si vduchu,
že je to nejaký staroslovanský smer, ktorý sa dodnes zachoval nejakým
tajným spôsobom na salašoch, či inak. Žiari mi síce odopovedal na
všetky otázky a z odpovedí vyplynulo, že tento vedomecký smer
takto on ustanovil, ale vzápätí mi podal dosť správ, ktoré z môjho
uhlu pohľadu svedčia o tom, že sa jedná o napojenie na
starý duchovný prúd. Viem, že keď si to niekto prečíta, môže
to znieť zvláštne, ale keď si to ja
pozerám po vetách a slovách, zdá sa mi to zaujímavé,
hlavne keď si ozrejmím slovník. Nebolo veľmi teplo, ale počas
rozjímaní, cvičení, či obradov som teplo cítil. Poriadne teplo,
už pri pozdrave koncovky. Cítim z Cesty koncovky duchovnú silu, ktorá
môže pomôcť prežiť aj v ťažkých chvíľach. Zvlášť
som si obľúbil obrad „Spolu jedna rodina“, ktorým sme pred záverečným
obradným pozdravom na učeniach robili spoločný rozfuk. Teraz už
rozumiem, prečo toľko ľudí nosí na stretnutia tento hudobný
nástroj.
Zoran
CESTA
KONCOVKY r.11 - v obrazoch - obrazové svedectvo z učenie
cesty koncovky
|
