|
27.6.
- 4.7.r.9 - Dvory prírodných remesiel
|
"Pobyt
medzi všetkými milými malými aj veľkými bytosťami na vašom
gazdovstve nás naplnil veľkou radosťou, pokojom aj spokojnosťou
s novými znalosťami aj salašníckymi skúsenosťami. Ďakujeme
za všetko, nech je Živa s Vami!!!"
|
|
| obrázky
z dvorov TU |
Takto
se s námi rozloučili účastníci letošních "Dvorov prírodných
remesiel" a myslím, že jsme je neviděli naposled - Marcel
smutně dodával, že se mu odtud nechce a že si příště
musí ostříhat tu ovci a "vyrúbať mysku". Měl
totiž ošklivou modrou umělohmotnou, ale nechtěl jíst za žádnou
cenu z jiné. Letos stihnul zatím jen lžíci (ale zato parádní) a ovce
nám mokly, takže když měl on zrovna chvíli, kdy by mohl stříhat,
ovce byly mokré a splyhlé a stříhat se nedalo. Tak jsem tu jeho
dostříhala až po táboře.
No a co si všechno vyzkozušeli? Každý od něčeho víc,
od něčeho méně - nedá se stihnout všechno, protože -
kdo chce salašničit a dá se touto cestou - učí se pak už celý
život a stále je co objevovat, co vylepšovat, čemu se divit a z
čeho se radovat.
Ovečky
jsem tedy ostříhali, vyprali jsme vlnu, a zkusili si filcovat
filcovací jehlou - zrodili se dva krásní beránci - jednoduchá
technika, kterou se dá vrátit ke kořenům zpracování vlny a při
které se dá, zvláště Zdenka si to pochvalovala, rozjímat a duševně
i tělešně výborně odpočívat.
Každý den se někdo učil dojit kozy - a ranní vstávání
nebylo mnohdy úplně příjemné - zvláště po večeru,
kdy se povídalo dlouho do noci. A kozy taky někdy nechtěly
spolupracovat, protože jak jim někdo naruší jejich zvyky (jsou
zvyklé na určité zacházení a třeba i na přesné pořadí
při dojení) a najednou příjde někdo, kdo po nich chce,
aby si stouply jinak a jinam a těma prstama to spíš tlačí
dovnitř, než ven, a proč to tak dlouho trvá?... co všechno
asi koze běhá hlavou, když k ní příjde cizí člověk
a chce ji podojit? Hned nám svůj nesouhlas dávaly najevo. Ale účastníci
byli šikovní a učenliví a kozy se udobřily a nechaly se
podojit.
Každý den si taky někdo vyrobil oštiepok - Juraj stihnul dokonce tři!
Vyráběl se sýr a nakládal se do oleje, dělal se i tvaroh a žinčica,
z urdy jsme měli pomazánku a ochutnávaly se různé druhy sýrů,
které se tu dělají. Mňam.
Krásná práce byla výroba krbcov a náramnic - s kůží je třeba
se mazlit, aby změkla a podvolila se tvaru, který jí nabízíme. A
že se dařilo - 4páry krbcov a dvoje náramnice, radost pohledět!
Ale jak to tak na salaši bývá, je třeba se učit i pracem,
které nejsou tak oblíbené, takže jsme se dostali i k čištění
kozí stájničky a podestýlání kapradím a listím. Určitě
je na co vzpomínat - v letních horúčavách je to práce opravdu
nezapomenutelná.
No a samozřejmě se i stavělo - salašnický i stavitelský
dvůr probíhaly současně a navzájem se prolínaly, že se
každý vlastně zúčatňoval všeho.
Na
stavitelském dvoře byla hlavní náplní stavba dřvenice - salaše
z dob Jánošíka. Mistrem stavby je Bredy - Pútibor, který svoje řemeslo
opravdu umí - byla radost se dívat, jak stavba pod jeho vedením roste přímo
před očima. Rubalo se, pílilo se, tesalo se, loupalo se, měřilo
se, nosilo se, stavělo se, křesalo se,....sekerky hrály krásnou
muziku a do rytmu pomekávaly kozy a pobekávaly ovce, koníci si
vyhazovali z kopýtka. Borka občas zavyla. Joj to byl tanec!
Krokvy
se teď hrdě tyčí nad lesem a těší se na pokrytí krásným
novým osikovým šindelem.
Zatím se daří nejen představa, jak má srub vypadat, ale i myšlenka,
že bude postaven čistě z místního materiálu, z polomov.
"Chvála za dary z čistého zdroja - chvála aj bytostiam, cez
ktoré prišli."
I na výkopové práce přišla řada a srub původně ve
svahu je teď na rovince a vznikl prostor na přístavek - třeba
na dřevo.
A
u dolního přístřešku jsme položili travní drny a i déšť
nám pomohl, takže během pár dní jsem měli před přístřeškem
krásný zelený trávníček. A samozřejmě ho nejvích oceňovaly
všudypřítonmé a nejzvědavější bytosti - kozy.
Týden nám vesele utekl a když se to vezme kolem a kolem - bylo to velmi
příjemné setkání s lidmi a bytostmi, které mají chuť
napojit se na svoje kořeny, chuť dělat něco pro sebe a
pro přírodu, chuť žít plným, tvůrčím a smysluplným
životem, chuť si uvědomovat souvislosti a vztahy všeho se vším,...byla
to prostě paráda!
Děkuju, že jsme se setkali, že jste tu byli a že jsem se navzájem
obohatili.
Chvála
a těším se zase na setkání.
Ladomíra
obrázky TU
|
